Státní báňská správa je nejstarším historicky doloženým státním orgánem působícím na území České republiky. Pohled do historie nás zavede přinejmenším do sedmdesátých let předminulého století, přesněji řečeno do roku 1871, kdy zákonem č.77 říšského zákoníku byla vytvořena nová moderní organizace báňských úřadů. Ta navazovala na soustavu báňských institutů, které vznikaly v 16. století.
V roce 1534 uzavřel Ferdinand I. se stavy smlouvu většinou citovanou jako "narovnání o hory a kovy". Mezi stěžejní zásady patřilo i rozdělení horních orgánů na orgány ústřední (mincmistr a mincovní úředníci) podřízené králi, orgány společné pro krále i vrchnost (desátník a přepalovač) a ostatní orgány (rychtář a přísežní), které byly podřízeny pouze vrchnosti. Králi však příslušel výkon dozoru nad všemi doly, a to prostřednictvím nejvyššího mincmistra.
V roce 1548 vydal Ferdinand I. pro Jáchymov nový královský horní řád, který vycházel ze systematiky Ius regale montanorum Václava II z roku 1300. Nejvyšším horním orgánem v něm byl ustanoven královský horní hejtman, který společně s ostatními horními orgány byl podřízen královské komoře. Rovněž tak i horní soud podléhal královskému hornímu hejtmanu, který byl odvolací stolicí soudu a z jeho rozhodnutí bylo možno se odvolat pouze ke králi.
Následující období více než tří set let bylo obdobím několika marných pokusů o sjednocení různorodých horních zákonů platících na území Čech a Moravy, pozměňovaných řadou dvorských dekretů. Teprve s rozvojem hornictví jako moderního průmyslového odvětví je nerozlučně spjat vývoj nového horního zákonodárství na území současné České republiky. Tento vývoj započal vydáním obecného horního zákona, který byl vydán císařským patentem dne 23. května 1854 a vyhlášen v říšském zákoníku z r.1854 pod číslem 46. Mimo jiné obsahoval ve 12. dílu některá základní ustanovení, která se týkala působnosti báňských úřadů (Dvanáctý díl: O vrchním dozoru báňských úřadů na hory a o řízení při něm). Na základě tohoto zákona byl vydán 21. července 1871 pod č. 77 říšského zákoníku zákon o zřízení a působnosti báňských úřadů. Zákon také taxativně upravoval práva a povinnosti báňských hejtmanství. V letech 1919 a 1928 byly vydány zákony nové, ale ty upravovaly pouze územní působnost, organizační strukturu ponechávaly.
Výrazná úprava organizace státní báňské správy byla provedena až po 2. světové válce vládním nařízením č. 20 ze dne 6. dubna 1954, o organizaci státní báňské správy. Citovaným nařízením vlády byla zrušena báňská hejtmanství v Praze a v Brně a revírní báňské úřady byly přeměněny na obvodní báňské úřady. Jak je patrno z následujícího textu, tato struktura se již přibližuje stávající.
Podle tohoto vládního nařízení byly zřízeny a státní báňskou správu vykonávaly:
- Ústřední báňský úřad v Praze,
- Obvodní báňské úřady v Praze, Kladně, Plzni, Kutné Hoře, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Banské Bystrici, Košicích, Spišské Nové Vsi a v Bratislavě.
Ústřední báňský úřad byl zřízen při vládě Československé republiky jako ústřední orgán státní správy. V jeho čele byl předseda, kterého jmenovala a odvolávala vláda na návrh předsedy vlády. Předsedy obvodních báňských úřadů jmenoval a odvolával předseda Ústředního báňského úřadu.
Obecný horní zákon z roku 1854, i když s četnými změnami způsobenými zejména změnami v národním hospodářství, zůstal v platnosti až do roku 1957. V tomto roce byl vydán nový horní zákon, a sice zákon č. 41 ze dne 5. července 1957, o využití nerostného bohatství (horní zákon). Nová základní úprava vrchního dozoru státní báňské správy byla upravena § 46 až 48 citovaného zákona. Zákon stanovil, že vrchní dozor na dodržování horních předpisů vykonává státní báňská správa. Na základě vládního usnesení ze dne 22. prosince 1957 č. 1268 byl vyhláškou předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l. vyhlášen statut státní báňské správy, který rovněž upravil organizaci a působnost státní báňské správy, zejména pak podrobně vymezil působnost obvodních báňských úřadů a Ústředního báňského úřadu. V následujících letech došlo k postupnému rozšiřování pravomocí orgánů SBS.
Po roce 1968 v souvislosti s federalizací státu došlo k rozdělení státní báňské správy. Byl vytvořen Český báňský úřad se sídlem v Praze s působností pro Českou republiku a Slovenský báňský úřad v Bratislavě s působností pro Slovenskou republiku. Český báňský úřad byl zřízen zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.
Pronikavou změnou v působnosti Českého báňského úřadu a obvodních báňských úřadů v České republice bylo vydání zákona České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy.
První část tohoto zákona upravila organizaci státní báňské správy v České socialistické republice. Státní báňskou správu podle tohoto zákona vykonávaly Český báňský úřad jako ústřední orgán státní správy a devět obvodních báňských úřadů sídlem ve městech Kladno, Plzeň, Sokolov, Most, Trutnov, Brno, Ostrava, Příbram a Liberec. Obvody působnosti obvodních báňských úřadů byly stanoveny vyhláškou Českého báňského úřadu č. 25/1972 Sb.
Daleko důležitější pro činnost báňských úřadů však byla druhá část zákona, která rozšířila dozor státní báňské správy na činnosti, které po technické stránce odpovídaly pracem v hornictví.
Zákon č. 41/1957 Sb. a zákon ČNR č. 24/1972 Sb. zůstaly nezměněny až do roku 1988, kdy byl vydán nový federální horní zákon jako zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), a zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Zákon č. 44/1988 Sb. rozšířil působnost státní báňské správy o některé další úkoly, zejména v oblasti ochrany nerostného bohatství. Zákon ČNR č. 61/1988 Sb. podstatně rozšířil působnost státní báňské správy zejména v oblasti využívání výbušnin.
S ohledem na změněné ekonomické poměry po roce 1989 a ve vazbě na vydání řady nových zákonů byl několikrát novelizován i horní zákon a zákon č. 61/1988 Sb. V souvislosti s umožněním podnikatelské činnosti fyzických i právnických osob v oblasti hornické činnosti, zejména pak při dobývání výhradních ložisek, byla orgánům státní báňské správy uložena řada nových působností, zejména v oblasti vybírání úhrad za dobývací prostory a za vydobyté vyhrazené nerosty.
Závěrem je možno se zmínit, že i budova, kde sídlí Český báňský úřad, již oslavila stoleté jubileum. Byla totiž postavena v létech 1898 až 1899. Úřad zde však sídlil pravděpodobně již mnohem dříve. Na Langweilově modelu Prahy z roku 1830 je na průčelí nad vjezdem do domu, který ustoupil nynějšímu, štít s říšskou orlicí, který svědčí o tom, že již v té době zde sídlil c.k. úřad.
Historie budovy Českého báňského úřadu v Praze
Český báňský úřad sídlí v budově č. 748/4 umístěné v Kozí ulici v Praze 1 na Starém Městě. Jedná se o nárožní novobarokní stavbu s neoklasicistními a novodobými stavebními úpravami. Objekt je dvoukřídlý a kopíruje rozhraní ulic Kozí a Haštalské. Stavba byla vyprojektována se třemi vchody, přičemž vchod z ulice Haštalské byl označen orientačním číslem 2. Hlavní vchod je orientován k severozápadu.
Stávající budova Českého báňského úřadu byla postavena v letech 1898 až 1899 na místě dřívějšího objektu čp. 748/I, který byl od sedmdesátých let 18. století nazýván „Nový Ungelt“ či „kolektura“ a byl r. 1898 zbourán. Jednalo se o původně středověký dům, barokně přestavěný v r. 1693 pražskými benediktiny. Na této přestavbě se podle odborné literatury podílel i známý barokní stavitel a architekt Pavel Ignác Bayer (1656–1733), rodák z Jihlavy.
Původní barokní budova čp. 748/I byla označována jako „Nový Ungelt“ z toho důvodu, že sem v r. 1774 přesídlil z Ungeltu u Týnského chrámu celní (resp. finanční) úřad. Původ českého slova ungeltse vykládá tak, že jde o zkomoleninu z německého ein Geld (tedy peníz) a znamená místo, kde byla odváděna cla, poplatky a další povinné platby, popř. kde se nacházel celní sklad. Kromě fiskální správy v budově čp. 748/I sídlily i jiné státní instituce, jako např. filiálka c.k. pošty, báňské úřady a také loterijní úřad. Jiný v literatuře se objevující název původní budovy - „kolektura“ – pak patrně souvisí právě se skutečností, že se v původní budově nacházel kromě několika dalších orgánů také loterijní úřad; uvedeným termínem (který se objevuje třeba i u spisovatele K.V. Raise) se v 19. století označovala místa, kde bylo možno si do loterie vsadit, resp. loterie sama.
Na Langweillově modelu Prahy ze třicátých let 19. století je znázorněn na místě dnešní budovy Českého báňského úřadu starší objekt, na jehož průčelí se nachází štít s říšskou orlicí, což svědčí o tom, že již v té době zde sídlil některý z c.k. úřadů. Na mapách zařazených do tzv. císařských povinných otisků stabilního katastru, které byly v Čechách pořizovány po r. 1817 (konkrétně v letech 1826 až 1843), je na parcele náležející k dnešnímu objektu Českého báňského úřadu uveden údaj „k.k. Kammeral Gefällen Verw.“, což znamená „c.k. Správa komorních důchodů“, čili finanční správa.
V r. 1898 byla vrchním stavebním radou Antonínem Rosenbergem navržena nová budova, jejímž investorem bylo Presidium c.k. zemského finančního ředitelství. Nová budova čp. 748 byla dostavěna v r. 1899 a od r. 1900 v ní mj. sídlily revírní horní úřad, horní hejtmanství, a také c.k. puncovní úřad.
V letech 1925 a 1927 (někdy se uvádí i rok 1922) byla budova rekonstruována podle projektů Ing. Trappa a podle plánů firmy arch. Karla J. Hannauera. Jednalo se o neoklasicistní zvýšení budovy o 4. patro a provedení průčelní nástavby. V r. 1967 pak proběhla rekonstrukce přízemí objektu pro Státní zkušebnu drahých kovů a byla provedena rekonstrukce horních pater.
PhDr. JUDr. Vítězslav Urbanec, Ph.D.
Praha, 11.05.2014
Literatura a prameny:
Publikace:
Vlček, Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov, Academia, Praha 1996, ISBN 80-200-0563-3 (1. Díl), ISBN 80-200-0538-2 (soubor), str. 465 a 466.
Vývoj českého puncovnictví; zpracováno podle Karla Täubla. Vydala Státní zkušebna pro drahé kovy Praha, útvar technického rozvoje; 1. vydání leden 1977, str. 36, 37 a 39.
Internetové aplikace:
http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-zidovske-mesto-prazske.php
(komentář k pohlednici z přelomu 19. a 20. století)
http://wgp.urm.cz/app/tms/aplk/arcgis_api/ck_1842/index.html
(mapové podklady stabilního katastru – císařské povinné otisky)