2.Povinnost organizace zajistit sanaci a rekultivaci území pozemků dotčených těžbou plyne z ustanovení § 31 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon) „Organizace je povinna zajistit sanaci, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů, všech pozemků dotčených těžbou a monitorování úložného místa po ukončení jeho provozu. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy a dobývání. Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.“

 Také tato povinnost je obecná a organizace, tedy těžař, je povinen ji splnit bez ohledu na objem rezervy finančních prostředků.

  3.Povinnost tvořit rezervu na sanace a rekultivace plyne z ustanovení § 31 odst. 6 horního zákona: „K zajištění činností podle odstavce 5 (viz. výše) je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám sanace pozemků dotčených dobýváním. Tyto rezervy jsou nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.“ Povinnost vytvářet rezervu finančních prostředků byla založena až od roku 1992, od roku 2004 pak musí organizace tuto rezervu ukládat na zvláštní vázaný účet.

  4.Co je sanace ve smyslu horního zákona? Ve výše uvedeném ustanovení § 31 odst. 5 horního zákona zákonodárce uvádí, že „…..Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.“  Nelze se domnívat, že důlní dílo vytvořené za účelem dobývání ložiska je samo o sobě škodou. Jedná se o dílo, které slouží organizaci, jehož účelem je zpřístupnit a vydobýt ložisko. Jeho likvidace pak nemůže být odstraněním škody, na krajině a nejedná se tedy o sanaci území, a to i z toho důvodu, že krajinu je nutno chápat pouze ve smyslu povrchu pozemků, nikoliv důlních děl nacházejících se pod povrchem. Uvedenému svědčí i výklad Českého báňského úřadu z roku 1998 č.j. 266/98, ze dne 12. 2. 1998: „Sanaci, kterou zákon rozumí odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur, je nutno odlišit od pojmu likvidace hlavních důlních děl a lomů. Podle § 31 odst. 6 zákona č. 44/1988 Sb., je povinností organizace vytvářet rezervu finančních prostředků na sanace a rekultivace, které se ve smyslu tvořených finančních rezerv vztahují na pozemky dotčené vlivem dobývání výhradního ložiska; nevztahují se tedy na vlastní jámy – hlubinné doly, které nemají charakter pozemků – nelze tedy náklady na jejich likvidaci hradit z uvedených finančních rezerv. Likvidaci a zajištění důlních děl a lomů považuje zákon (§ 2 písm. c) zákona ČNR č.61/1988 Sb.) za součást hornické činnosti, jejíž náklady je nutno odlišit od nákladů na sanaci a rekultivaci. To ostatně vyplývá i z prováděcích předpisů, konkrétně z vyhlášky Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb.“ Tento výklad je citován také v odborné literatuře HORNÍ PRÁVO, Stanoviska k zákonu č.44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) a k zákonu ČNR č.61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, autoři Makarius, Luks, MONTANEX, 1999.

  5.Tvoří se rezerva finančních prostředků na likvidace hlavních důlních děl? Zákon ukládá těžaři provést po trvalém zastavení provozu buď hlavní důlní díla zlikvidovat, nebo je předat k tzv. jinému využití. Samotná likvidace hlavních důlních děl je součástí hornické činnosti a nejedná se o sanaci území (viz bod 4 výše). Z ustanovení § 31 odst. 5
a 6 zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon) neplyne povinnost na tuto činnost vytvářet rezervu finančních prostředků.

 6.Plyne ustanovení § 10 odst. 7 zákona č. 61/1988 Sb. nepřímo povinnost tvořit reservu na likvidaci hlavních důlních děl? Předmětné ustanovení zní : „Obvodní báňský úřad může nařídit provedení prací uvedených v odstavcích 4 až 6 (zajištění a likvidaci hlavních důlních děl) maximálně do výše finanční rezervy vytvořené organizací.“ Odpověď je nutno hledat v odůvodnění tohoto ustanovení, které se dostalo do zákona v roce 2002 jako poslanecká iniciativa. Při projednávání zákona bylo k odstavci mimo jiné řečeno: „… pokusíme se definovat jeden odstavec, který bychom implementovali do tohoto zákona tak, aby nezpochybnitelně nemohlo dojít k tomu, že bude-li např. nařízena sanace určitého území, tak musí být nařízena vždy komparativně s tím, kdy vznikla. Vznikla-li před platností horního zákona, kdy bylo nařízeno od roku 1992 kumulovat fond, tak ta společnost bude z toho vyviněna, ale vznikne-li sanace v době po roce 1992, tak bude mít inspekce právo to nařídit a bude také povinností té společnosti tuto sanaci provést z fondu, který již kumulovala. To je zdůvodnění.“ (zdroj Sněmovní tisk 1228/2 z roku 2002, 3. volební období) Z uvedeného jasně plyne, že zákonodárce nesledoval tímto ustanovením zavedení povinnosti tvořit rezervu finančních prostředků na likvidaci hlavních důlních děl, ale chtěl zabránit nařizování sanací tam, kde se jednalo o staré škody na krajině, na něž nebyla před rokem 1992 vytvářena žádná rezerva finančních prostředků.

Výše uvedené je dlouhodobým názorem Českého báňského úřadu, který je gestorem zákonů č.44/1988 Sb. a 61/1988 Sb.